Slovník pojmů

Evropská centrální banka neboli ve zkratce ECB je hlavní složkou Eurosystému a Evropského systému centrálních bank tzv. ESCB a také jednou ze sedmi institucí Evropské unie. Je to jedna z nejvýznamnějších světových centrálních bank. Tvoří ji rada guvernérů ECB, která vytváří měnovou politiku pro eurozónu a Evropskou unii. ECB spravuje devizové rezervy členských států EU, zapojuje se do devizových operací, definuje střednědobé měnové cíle a koriguje klíčovou úrokovou sazbu EU. Výkonná rada ECB prosazuje politiku a rozhodnutí Rady guvernérů. ECB má výhradní právo povolovat vydávání eurobankovek neboli eura. Členské státy mohou vydávat euromince, ale pouze pokud je daný objem předem schválen ECB. Banka také provozuje platební systém tzv. TARGET2. ECB byla založena Amsterodamskou smlouvou v květnu 1999 s cílem garantovat a udržovat cenovou stabilitu. Dnem 1. prosince 2009 vstoupila v platnost Lisabonská smlouva a banka získala oficiální status instituce EU. Když byla ECB vytvořena, pokrývala eurozónu s jedenácti členy. Od té doby se do eurozóny připojilo Řecko, a to v lednu 2001, Slovinsko v lednu 2007, Kypr a Malta v lednu 2008, Slovensko v lednu 2009, Estonsko v lednu 2011, Lotyšsko v lednu 2014, Litva v lednu 2015 a zatím poslední Chorvatsko v lednu 2023. Států eurozóny je tak prozatím přesně dvacet. Současnou prezidentkou ECB je bývalá ministrině financí Francie, Christine Lagardeová. Sídlo ECB se nachází ve Frankfurtu nad Mohanem. ECB se tak tedy přímo řídí právem Evropské unie. Její základní kapitál v hodnotě 11 miliard eur vlastní všech 27 centrálních bank členských států EU jako akcionáři. Klíč pro alokaci počátečního kapitálu byl stanoven v roce 1998 na základě počtu obyvatel a HDP států, od té doby byl ale klíč kapitálu znovu upraven.