Slovník pojmů
Anuita
V rámci investic je termín anuita série plateb prováděných ve stejných intervalech. Anuita tak ve finanční teorii představuje stálou platbu hrazenou v pravidelných časových intervalech po dané období. Při hodnocení těchto plateb se uplatňuje koncept časové hodnoty peněz. Příklady anuit jsou třeba pravidelné vklady na spořicí účet, měsíční splátky hypotéčního úvěru, měsíční splátky pojištění či platby penzí. Anuity lze klasifikovat podle četnosti výplatních termínů. Platby nebo vklady tak mohou být prováděny týdně, měsíčně, čtvrtletně, ročně nebo v jakémkoli jiném pravidelném časovém intervalu. Anuitu tedy tvoří úmor, což je samotná splátka vypůjčených peněz tzv. jistiny a úrok, který představuje odměnu za půjčení peněz. Výše anuity je v čase neměnná. Výše úroku, obsaženého v anuitě, se časem snižuje a výše úmoru se naopak zvyšuje. Tento způsob splácení značně usnadňuje plánování splátek půjčky a je proto často používán u větších a dlouhodobějších úvěrů. Anuitou bývá často nesprávně nazývána u družstevního bytu zůstatková hodnota členského podílu družstva. Ve skutečnosti jde o nesplacenou výši jistiny původního dluhu. Anuita vychází z latinského slova annuus neboli roční. V dřívějších dobách se používal termín annuita či také ročina.