Slovník pojmů

Akontace je obchodní a právní termín, který můžeme vyložit jako platbu předem. Termín pochází z italštiny jako „a conto“, což znamená na účet. Anglický termín pro akontaci je advance payment nebo down payment. V ČR se akontace nejčastěji využívá ve spojitosti s leasingem, úvěrem či úvěrem na bydlení, popřípadě také v rámci zahraničního platebního styku. V české legislativě akontace jako termín není nijak definována. U hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření se akontací rozumí výše naspořených prostředků ze stavebního spoření vzhledem k výši úvěru udávaná jako % z cílové částky či obecněji část ceny nemovitosti, kterou klient musí uhradit z vlastních prostředků. V minulosti byly v Česku klasické hypotéky poskytovány jen s podmínkou vlastního naspořeného podílu ve výši až 30 % hodnoty nemovitosti. Klient tak v podstatě splatil část úvěru při uzavření úvěrové smlouvy. Později se požadovaná akontace snižovala a v červenci 2002 přišla Českomoravská hypoteční banka jako první s hypotékou bez akontace, následována po čtvrt roce Českou spořitelnou a dalšími. Na takovou hypotéku tak mohli dosáhnout i klienti bez vlastních úspor. Pro banku však představovalo vyšší riziko, proto ji zatížila vyšší úrokovou sazbou a klade také větší nároky při posuzování klientovy bonity, na splnění pravidelné měsíční splátky či vyžaduje další podmínky.